Omluva pana Ovčáčka nestačí….

Stalo se něco neskutečného, pán Hradu se prostřednictvím svého mluvčího pana Ovčáčka omluvil. Omluva následovala poté, co se ve veřejných médiích objevila zpráva, že včera na Hradě policista zakázal zpívat skautům českou hymnu.

Na Pražském hradě se každoročně koná v Bazilice sv. Jiří skautská mše za patrona skautů svatého Jiří. Stalo se tak i včera v den svátku Jiřího, přičemž navíc tento svátek připadl na neděli. Skauti, kteří se účastní zmíněné mše, v rámci této akce vždy zazpívali před bazilikou českou státní hymnu. Včera tomu bylo poprvé jinak. V momentě, kdy skauti vytvořili polokruh a chtěli zapět národní hymnu, přistoupil k nim příslušník české policie a zakázal jim zpívat. Následně se skauti odebrali před vstup na Hrad na Hradčanské náměstí a českou hymnu zazpívali.

Dnes se mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček za postup policisty omluvil. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to tím vyřízené a že je vše opět v pořádku. Toto zdání ovšem klame. Klame proto, že pan Ovčáček s omluvou současně prohlásil, že na základě atentátů ve Francii a v Bruselu musí být bezpečnostní složky více ostražité a že daný policista neporušil žádný zákon, pouze byl „zbytečně horlivý“. Podobnou argumentaci jsme slyšeli také z úst policejního prezidenta pana Tuhého v souvislosti s incidentem na FAMU při návštěvě čínského prezidenta. Tato argumentace je pouze účelová a demagogická.

Problém spočívá v tom, že dle pana Ovčáčka mohou příslušníci české policie porušovat Listinu základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, potažmo článek 17 svobodu projevu, a to pouze svojí zvýšenou angažovaností a horlivostí. I když prostor Pražského hradu má svůj osobitý režim, platí i na tomto prostoru Ústava a jí zaručená práva a svobody. Není to ale první případ, kdy prostor pražského hradu je státní mocí vnímán spíše jako privátní prostor prezidenta republiky a ne jako prostor veřejný. Již v nedávné minulosti totiž nebyl vpuštěn i současný ministr kultury Daniel Herman do katedrály sv. Víta, a to pod záminkou bezpečnosti účastníků česko-čínské konference. Takováto odůvodnění ze strany Hradu jsou v právním státě nepřijatelná a nepřípustná, žel v současné době v naší zemi téměř rutinní ze strany státní moci. Zákazy a omezení práv a svobod občanů musí být vždy přiměřená a v souladu s právním řádem. To, co zažíváme v poslední době, je porušení jak principu přiměřenosti při zásazích policie vůči občanům, tak i ústavního pořádku této země. Pomalu lze nabýt dojmu, že pod záminkou zabezpečení naší bezpečnosti může policie ČR omezovat naše práva a svobody libovolně a hlavně beztrestně. Pokud na Pražském hradě jako symbolu české státnosti nemohou čeští občané zazpívat českou státní hymnu, svědčí to pouze o aroganci a svévoli současné státní moci. Je pouze zarážející, že vláda tyto nepřípustné činy české policie buď mlčky toleruje, nebo je prostřednictvím ministra vnitra Chovance dokonce obhajuje. Navíc právě při omezování práv a svobod občanů, které se v poslední množí, je mlčení ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera přinejmenším zvláštní …